Registrace
Zapoměli jste své heslo?

Komunisté týrali vlastní národ

Najděte nás na Facebooku
Komunisté týrali vlastní národ

Vydáno | 08.04.13

Pan Miroslav Pelikán je symbolem rodiny, která vždy věděla, co je to čest, odpor proti totalitám a láska k vlasti.

Je synem plukovníka Bohumila Pelikána a vnukem generála Aloise Lišky. Zásadový člověk, který nikdy „nevyměkl”. Po pádu komunismu v roce 1989 vstoupil do veřejného života. Ideální osobnost.


Pane Pelikáne, dlouhá léta žijete ve Staré Boleslavi. Co pro vás znamená?
Je to pro mě domovina, kterou miluji. Obdivuji její historii, polohu i krásné okolí s lesy a vodami. V současnosti zde ale bohužel chybí jakékoliv kulturní vyžití a obchodní síť. Za vším je nutné jezdit do Brandýsa nad Labem.

Vy ale nejste místním rodákem, že?
Kdepak, narodil jsem se v roce 1947 v Praze ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích. Žili jsme v Dejvicích a po vynuceném vystěhování žiji od roku 1949 tady ve Staré Boleslavi v domě po babičce paní Liškové.

Jste vnukem generála Aloise Lišky, který jako důstojník sloužil ve Staré Boleslavi. V roce 1938 bojoval proti Německu a stal se členem protinacistické organizace Obrana národa. Jeho činnost však byla prozrazena. Alois Liška tak musel odejít do Francie. Po její kapitulaci odešel do Anglie. V době války bojoval také v Dunkerque s cílem donutit patnáctitisícovou německou posádku ke kapitulaci. To se 9. května 1945 podařilo a generál Liška se vrátil do vlasti. V roce 1948 ovšem vypukl komunistický teror a generál Liška byl donucen odejít do Anglie. Pane Pelikáne, podělíte se s námi o vzpomínku na vašeho dědečka, generála Aloise Lišku?
Vlastní vzpomínky nemám, byl mi jeden rok, když dědeček odešel. Také jsem nikdy neměl možnost jej navštívit nebo s ním hovořit, ale z vyprávění své matky vím, že by vlast nikdy neopustil, nebýt zatčení generála Heliodora Píky v květnu 1948. Dalším na řadě měl být totiž on. Mimochodem, je tragické, že na vraždě generála Píky se podílel agent NKVD a jeho podřízený v SSSR, soudce Karel Vaš. Že svou vlast můj dědeček miloval, potvrzují dopisy, které psal svému příteli Ing. Vlčkovi.

Alois Liška byl pod dohledem státní bezpečnosti přeložen 1. června 1948 do výslužby a stal se „třídním nepřítelem”. I jemu dění ve vlasti po únoru 1948 připomínalo nacismus. Komunisté ovládali armádu, SNB. Začalo masové zatýkání, vraždy, zastrašování obyvatel. V červnu 1948 se generálu Liškovi podařilo ztratit se z hledáčku STB a ještě téhož dne opustil svou zemi. Jsou známy podrobnosti útěku vašeho dědečka?
Vím, že v den zvolení K. Gottwalda presidentem dne 26. 6. 1948 utekl v převlečení z lázní Houštka do Vestecké ulice, kde na něj čekalo auto, které ho odvezlo na kbelské letiště, z něhož odletěl do Velké Británie. Osoby, které mu tenkrát pomáhaly, mně nejsou známy. V roce 1991, při odhalování jeho pomníku v Záborčí u Malé Skály, kde se narodil, jsem byl osloven jistým Čechoangličanem, který mi potvrdil, že to on dědečka dopravil do Velké Británie. Bohužel jsem si nepoznamenal jeho jméno. Kolem útěku dědečka je dodnes mnoho nezodpovězených otázek.

Jste synem plk. Bohumila Pelikána. Po vyhlášení mobilizace v roce 1938 nastoupil k útvaru na jižní Moravě a zapojil se do organizace Obrana národa. V roce 1940 odešel do Francie a stal se velitelem naší jednotky v Agde. Po zhroucení francouzské fronty utekl plk. Pelikán do Anglie. Tam se stal přednostou 4. oddělení tankové brigády. To ale netušil, že se mu tento příběh stane osudným po komunistickém puči v roce 1948. Je to tak?
Domnívám se, že můj otec prožil asi jen tři roky spokojeného života, a to v letech 1945–1948, kdy si užíval svobody a rodinného života. Pak pro něj nastala doba temna. Za odchod svého tchána generála Lišky a za svou účast v zahraniční brigádě v Anglii zaplatil vysokou cenu: téměř 12 let žaláře, za to, že nic neprovedl. Nikdy se po roce 1948 nepokusil odejít z vlasti, se dvěma dětmi to ani nešlo. Přesto byl takto odsouzen. Celý proces byl v režii 5. oddělení Hlavního štábu OBZ (Obranné zpravodajství) v čele s náčelníkem Bedřichem Reicinem, agentem NKVD, který na příkaz Moskvy odstraňoval nekomunistické vojáky z armády. V roce 1960 byl otec po amnestii propuštěn z Leopoldova a stal se ocelářem v Ostravě. Ve svých 57 letech tak vykonal učňovské zkoušky. V roce 1967 odešel po úrazu do invalidního důchodu.

Je neuvěřitelné, že plně rehabilitován byl až v roce 1991...
Té nespravedlnosti bylo daleko více. V roce 1953 byla mému otci zamítnuta žádost o milost a propuštěn byl až v tom roce 1960, jak jsem již říkal. Pak mu v roce 1969 byla zamítnuta rehabilitační žádost, v roce 1972 vojenským soudem v Příbrami znovu. Proti zamítnutí se odvolal k Nejvyššímu soudu, ale i ten jeho odvolání v září 1972 zamítl jako neodůvodněné! K plné rehabilitaci došlo až v roce 1991, opět vojenským soudem v Příbrami, kdy mu byl trest smazán z trestního rejstříku. Dočkal se navrácení hodnosti plukovníka a z rukou prezidenta Václava Havla převzal v roce 1991 Řád M. R. Štefánika za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu. V roce 1993 zemřel.

A co vaše maminka? Komunisté nešetřili nikoho.
Po zatčení manžela, mého otce, byla i ona 26. 4. 1949 zatčena a šest neděl krutě vyslýchána. Sama říkala, že výslechy byly daleko horší než na gestapu. Její názor můžeme brát vážně, protože strávila čtyři roky v koncentračním táboře v Ravensbrücku i se svou maminkou. Po sérii výslechů byla odepsaná, nikde nemohla sehnat práci a její život se dvěma dětmi byl pak doslova živořením.



Jak se žilo vám, pane Pelikáne?
Moc veselé to nebylo. Hned v roce 1950 byla k nám do domu nastěhována rodina Ing. Krajáka, agenta StB. Hlídal nás neustále, sledoval i naše návštěvy. Měli jsme značné existenční potíže, protože maminku nikdo nechtěl zaměstnat a babička pobírala směšný důchod za koncentrační věznění.

Jaké jste měl tedy vy osobně životní vyhlídky?
Zpočátku nulové. Školu jsem vychodil sice jen s jednou dvojkou, ale můj původ mi nepřál. Má tehdejší třídní učitelka Eliška Novohradská, kovaná komunistka, na mě napsala docela zvláštní posudek, cituji: Je těžko zvladatelný, rád šermuje a hraje na piano. I to vypovídá o absurditě té doby. Tehdejší ředitel školy, bývalý vojenský politruk soudruh Krátký také pečlivě hlídal, co budu dělat po škole. Doporučil mne předsedovi JZD, ale ten osobně v ředitelně školy oponoval, že u nich se nemůžu ničím vyučit, což byl ovšem účel. Až po nějaké době se mi podařilo dostat se do učení u Elektromontážních závodů, kde matka pracovala, takže jsem nastoupil na učiliště v Brně. V roce 1965 jsem se vyučil a při zaměstnání jsem studoval střední školu. Po roce 1963 to již celkem ušlo. Po maturitě v roce 1967 jsem nastoupil na vysokou školu elektrotechnickou, kterou jsem však nedokončil. Po vojně jsem se oženil a v roce 1972 jsem přešel z dílny EZ Stará Boleslav do Stavebního podniku a bylo mi umožněno studovat při zaměstnání Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze.

Kdy jste si oddychl, kdy jste ucítil, že vám snad začíná klidnější život?
Bylo to po roce 1980, kdy se přestalo kádrovat a zjišťovat, zda máme kladný přístup k budování socialistické vlasti a KSČ. Ovšem také v té době má matka chtěla s dcerou odletět na dovolenou do Jugoslávie, kterou její zaměstnavatel řádně schválil, a přesto byla na letišti zadržena a vrácena.

Po rozkladu komunistického totalitního režimu v roce 1989 jste nečekal na plácání po ramenou, nehrál jste si nikde na hrdinu. Naopak, svůj volný čas jste věnoval našemu městu.
Připadalo mi to úplně přirozené. Po odchodu komunistů bylo i v našem městě co napravovat, takže jsem přemýšlel, jak bych mohl pomoci. Zvolil jsem politiku. V roce 1994 jsem za ODS kandidoval v komunálních volbách, a v roce 1995 jsem se jako náhradník dostal do zastupitelstva.

Vy jste měl sílu rozehrát takto vysokou politickou hru? (smích)
To si pište, dokonce jsem se pak stal i radním. (smích)

Pane Pelikáne, řada komunistických politiků v čele se soudružkou Martou Semelovou vzpomíná na komunistický teror, který vypukl v roce 1948, s láskou. Co byste takovým lidem vzkázal?
Marta Semelová reprezentuje tu část KSČM, která hlásá třídní nenávist. Divím se, že někdo s jejím názorem může učit naše děti. Více se k tomu asi nedá říci.

Na závěr moc děkuji paní Evě Štíbrové, radní našeho města, za pomoc s tímto rozhovorem. Jsem velmi rád, že existují komunální politici, kteří se dokážou noblesně chopit i náročných, celostátních témat.

Foto č. 1 – úvodní: „Takto se pojmenovávala ulice po mém dědovi.” (M. Pelikán vpředu 2. zleva)
Foto č. 2: Bernard Law Montgomery alias Monty (vlevo) v hovoru s generálem Liškou.
Foto č. 3: Při návštěvě Edvarda Beneše u čs. obrněné brigády v Anglii (generál Liška uprostřed).

Marek Huber, foto archiv M. P.
 

Diskuse k článku

Portál novinyprostor.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících.
V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor skryje z diskuse a bude viditelný jen pro vás a vaše přátele na Facebooku.
Redakce novinyprostor.cz

Jantarový náhrdelník

Jantarový náhrdelník

prodám tento náhrdelník, vhodný např.dětem při prořezávání zoubků, nebo jako ozdobný šperk.Cena 500 Kč, původně 700 Kč.
Více »


Připomínky k Návrhu územního plánu v Čela

Připomínky k Návrhu územního plánu v Čela

Vydáno | 04.01.19 Připomínky k návrhu územního plánu Čelákovic pro veřejné projednání a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území do 31.1.2018

Dotace v Brandýse

Dotace v Brandýse

Vydáno | 21.12.18 Program pro poskytování dotací města na rok 2019Rada města vyhlásila na svém jednání dne 20.12.2018 dotační programy města na rok 2019. Jedná se o tyto programy: 



Podobné články

Veronika Vrecionová: Stát má pomáhat potřebným a aktivní nechat být

Veronika Vrecionová: Stát má pomáhat potřebným a aktivní nechat být

Vydáno | 06.10.16 Výraznou postavou mezi českými senátory je bezesporu Ing. Veronika Vrecionová. S radostí jsme proto přijali pozvání na filmový večer Verokina…

Život v bílém

Život v bílém

Vydáno | 18.04.16 S prezidentem tenisového klubu LTC Houštka Stará Boleslav Janem Luhanem o hospodaření, změnách a plánech v letošní sezoně.

 

Perfektní život v „rychlosti“

Perfektní život v „rychlosti“

Vydáno | 25.11.15 Adam Kout je úspěšný motokárový jezdec. Závodí od šesti let, jako osmiletý již byl mistrem republiky. Letos se stal mistrem Evropy. Ve svých…

S čistým štítem vstříc novým výzvám

S čistým štítem vstříc novým výzvám

Vydáno | 21.09.15 PhDr. Milan Novák odešel ze své funkce, a je třeba ocenit, že díky jeho dlouholetému profesionálnímu vedení úřadu a jeho pomoci po odchodu se…

Více z tématu »

Nejoblíbenější fotografie