Nevíte, jak zní Funky-Pop-Ska-Jazz-Pouliční-Vlastní-Voříšek?

27. října v předvečer státního svátku se k nám do Brandýsa přijela předvést sehraná partička hudebníků z Lysé nad Labem. Říkají si Sek Jsi Bombónky, je jich deset, hrají pekelnou muziku s nejoriginálnějším názvem stylu, jakej si dovedete představit, a mají tolik skvělých hudebních nápadů, že by jim to mohl závidět nejeden mnohem zkušenější muzikant. Jestli koncert Bombónků něco není, tak nuda. Neustále budete překvapováni originalitou a vtipností jejich skladeb. Mně se podařilo vyzpovídat frontmana Petra Elišku, zvaného Pampel a klávesáka Ondru Černohorského.

Jak dlouho kapela funguje?
Petr: V téhle sestavě asi tak 6 let, celkem funguje tak 10 let. Z prvopočáteční sestavy už jsem zbyl vlastně jenom já a sestra.

Ondra: Pak přišel bubeník, kytarista Marian a postupně i zbytek kapely. Já tu mám vlastně taky ségru a bráchu...takže jsme něco jako Kelly Family.

Jak vás vůbec napadlo založit kapelu?
Petr: Na nic jsme neuměli hrát a chtěli jsme dělat písničky.

Ondra: Ne, to byl přetlak ve volným čase.(smích)

Petr: Naši tátové jsou většinou muzikanti a vždycky na něco hráli, a tak udržujeme tradici. Nechtěli jsme se nechat zahanbit.

Ondra: Chceme být lepší a natřít jim to, fotrům. (smích)

Petr: Přesně tak, hlavně je překonat, to víš, oni hráli toho Kalandru a my jsme chtěli dělat svoje věci, takže tak to vzniklo.

Jak to šlo se prosadit, jaké byly začátky? Šlo to samo, nebo to trvalo, než se na vaše koncerty lidi naučili chodit?
Ondra: Já mám pocit, že jsme tohle nikdy neřešili.

Petr: Řešil jsem to já, takže ostatní si myslí že se to neřešilo, ale takový ty věci jako dělat plakáty, rozlepovat, vymýšlet atd. to bylo na mě.

Ondra: To dělá Pampel, protože to nikoho jinýho nebaví.

Takže kapela hrála a Petr se staral, aby to všechno fungovalo?
Ondra: No asi tak. A zapomínal trénovat.(smích)

A jak vznikají písničky?
Ondra: Nejdřív vznikne hudba, která někdy vzejde z jamu a někdy ji vymyslím já. Pak to dám nějak dohromady.

Petr: No a pak vymyslím zpěvovou linku a text. Podle tý atmosféry tý konkrétní písničky. Už jsme taky zkoušeli, aby ty texty psal někdo jiný, ale nešlo to. Když si to nenapíšu sám, tak tomu nevěřím a pak už to nemůžu zpívat. Většinou bývá víc připomínek k muzice než k textu, naštěstí.

Ondra: My se totiž nechceme hádat.(smích)

Petr: Ondra vždycky napíše něco, kde je 40 změn a my to redukujeme na dvacet a stejně je to pořád hrozně složitý.

Ondra: Ale teď ty nový písničky budeme dělat jednodušeji.

Petr: Ondra totiž razí trend, že se prostě nebudeme podbízet.

Znáte taky výraz unisono?
Petr: Unisono neuznáváme, protože je to proti Ondrovu přesvědčení.(smích)

Ondra: Ne, teď nová věc bude téma unisono.

Jak byste pojmenovaly ten styl, který hrajete?
Petr: Tak to už je pojmenovaný hodně dlouho tohleto.

Ondra: Tak teď jsem na tebe teda zvědavej.

Petr: Funky-Pop-Ska-Jazz-Pouliční-Vlastní-Voříšek. A ještě ,,lejtin“ je v tom. Tady v Brandýse se říká latin, ale my v Lysé říkáme ,,lejtin“.

Jak to funguje s holkama v kapele? Řiká se, že holka v kapele znamená konec kapely.

Ondra: Tak tím, že je to takhle v rodině a jsou to ségry, tak s tím nemáme žádnej problém.

Jak často se přihodí nějaké personální změny v kapele?
Petr: No teď bychom to chtěli celý vyměnit. (smích)

Ondra: Ne, je dobrý, že jsme všichni z Lysé, takže se dobře sejdeme na zkoušky. A kdo přijde, toho to prostě baví.

No a kam byste pozvali čtenáře na koncert?
16. 12. doražte do Calipsa do Lysé. Bude to úplně poslední koncert s naším aktuálním bubeníkem, takže si to nemůžete nechat ujít.

Jakub Stuchlík, foto Kamil Štus